Kapitola 4, Podkapitola D - Nepřející rodič zjistil, že mu dítě kouří

A je to venku. Celých 14 let jste se snažili z potomka vychovat nekuřáka a teď se najednou dozvídáte, že vám holátko už půl roku vykouří i 40 cigaret denně.

Docela chápu ten pocit. Je to něco jako dozvědět se, že jsem paroháč. Máte chuť ho přiškrtit, vymlátit mu cigára z hlavy, stejně jako ty, kteří jej kouřit naučili.

Takto ale postupovat nemůžete. I dospělý, který by byl odhodlán s kouřením přestat, má šanci jen 1 ku 15. Dítě, u nějž bývá závislost silnější, které nemá žádnou motivaci přestat a které je v pubertě charakterizované protiročovským vzdorem - to nemá žádnou šanci na úspěch. Neznám z praxe žádný případ, kdy by se to podařilo.

Vaše dítě si dobrovolně zvolilo život s drogou, život s tou nejsilnější známou drogou. Bude díky ní vážně doživotně omezené. Přesto to však vůbec není jeho chyba.

Je to především chyba všech dospělých, že toto společnost dopouští. Že nedokážeme předat dětem dostatek informací srozumitelnou formou, představit jim peripetie kuřáckého života realistickým zrakem. Často jim představujeme dospělé kuřáky v báječných chvílích s cigaretou. Ale jsme ochotni říct, že máme často kašel proto, že kouříme? Že nemůžeme jít s dětmi na výlet, jelikož trasu neujdeme proto, že kouříme? Že dědeček je mrzout, protože si vykouřil všechny své záliby? Ukázat na spolužáka, že před školou zvrací, má z ní hrůzu a neomluvené hodiny proto, že je závislý a ve škole nevydrží? A v neposlední řadě za to často můžeme my sami, rodiče kuřáci, předali jsme dětem kuřácké geny.

Být přecitlivělá hyperaktivní dobrodružná holka s kouřícími rodiči, to by byl fakt v našem prostředí osmý div světa, kdyby vám kouřit nezačala taky. Že dítě vzdor všem snahám kouří, není nic neobvyklého, tato situace potká nejméně třetinu rodičů.

Takže určitě se na dítě nezlobte. Je ve svízelné situaci a pokud stále ještě uvažuje o tom, že si třeba udělá nějakou školu a najde práci, která jej bude v rámci možností bavit, bude potřebovat vaši maximální podporu a lásku. Výčitky jej jen srazí na absolutní dno. Berte jej na výlety, hrejte s ním šachy, choďte na kulečník, dopřávejte mu čas s dobrými přáteli.

To, že zbudou nějaké nedrogové záliby a určitá schopnost manévrovat ve světě nekuřáků, je ovšem výsada spíše dětí s výjimečným nadáním. Většina dětí už nebude mít žádný skutečný zájem o školu nebo něčeho dosáhnout nebo zálibu. Respektive tady pozor, ono to často bývá neodhaleno, funguje to takto: Dětský kuřák potřebuje mít zvýšenou hladinu nervových přenašečů emocí a proto má obvykle velké sny. Tak velké, že by mu jejich splnění potřebnou emoci dodalo. Nicméně nedokáže udělat žádný malý krůček, který by mu ten sen splnil, protože ten malý krůček jeho psychiku neodmění tak, jako cigareta. Konkrétně třeba třináctiletý klučina může mít touhu letět do vesmíru, ale nejde se třídou ani do planetaria, protože by utratil peníze na cigarety. V takových případech je i malé vítězství velké, važte si jich. Ale musí to být vítězství dobrovolné a nevynucené, jinak vám dítě stejně bude lhát a ve skutečnosti jej ztratíte úplně.

Hodně rodičů dostane "spásnou" myšlenku, že když zaříznou dítěti kapesné, s kouřením nuceně přestane. Tak to ale opravdu u nás nezabere, děti cigarety vždy získají. Žebráním kusovek, krádežemi, jednoduchými pracemi, ba i prostitucí, byť by jen její odrůdou, kdy si dívka najde milence, který jí bude cigarety dávat. I když to jsou hodné děti s velkými etickými zásadami, tak uzmutí cigaret je pro jejich mozek ta největší křivda, která nejprve musí být napravena a pak teprve vše ostatní.

www.koureni.info - vše o kouření dětí